Josef Kněžek

Josef Kněžek se narodil v Ústí nad Orlicí jako jediné dítě v rodině krejčího. Od dětství hrál na klavír, v roce 1939 se stal jedním z prvních žáků nově založené Městské hudební školy. Od deseti let navštěvoval reálné gymnázium v České Třebové, v roce 1946 přešel na nově zřízené reálné gymnázium v rodném městě, kde v následujícím roce maturoval. Poté co absolvoval základní vojenskou službu a složil státní zkoušku z klavíru, začal v roce 1948 učit na ústecké hudební škole, a to nejen klavír, ale i akordeon a violoncello. Po tříletém působení ve funkci ředitele LŠU ve Vysokém Mýtě nastoupil v roce 1966 na místo ředitele LŠU v Ústí nad Orlicí, uvolněné odchodem Václava Šmerdy.
Aby získal plnou kvalifikaci pro základní umělecké školství, vystudoval v letech 1968–1974 dálkově obor příčná flétna na konzervatoři v Brně. Ředitelské místo zastával až do odchodu do důchodu v roce 1988, kdy po něm nastoupil Jiří Tomášek. Ke kulturnímu životu ve městě přispíval i řadou dalších aktivit. Byl po Antonínu Šimečkovi posledním dirigentem pěveckého sboru Lukes, s nímž mimo jiné nastudoval v roce 1960 operu Viléma Blodka V studni. V letech 1957–1962 byl dirigentem Orchestrálního sdružení, symfonického tělesa, které ve městě existovalo od roku 1918 a které se v důsledku nedostatku hráčů rozpadlo. Mnohokrát také zastoupil za dirigentským pultem Antonína Šimečka, prvního dirigenta v roce 1967 založeného Komorního orchestru Jaroslava Kociana. V roce 1959 stál u zrodu Kocianovy houslové soutěže, v jejímž organizačním výboru pracoval třicet let jako tajemník poroty; protože byl pohotový klavírista, uplatnil se hlavně v prvních ročnících jako doprovazeč řady soutěžících. V roce 1968 se rovněž spolupodílel na založení Heranovy violoncellové soutěže, koncem sedmdesátých let působil krátce jako dirigent dechového orchestru v Lanškrouně. Josef Kněžek se věnoval i kompoziční práci.
Množství drobných skladeb písňových i instrumentální (pro trubku, tenor, lesní roh, housle, pozoun) je určeno dětským interpretům. Napsal ale i několik rozměrných děl jevištních. Jedná se o operu Soukeníci na libreto Marie Rollerové, scénickou hudbu k Erbenově pohádce
Zlatovláska, s velkým úspěchem se setkal balet Sněhurka a sedm trpaslíků na námět a choreografii Evy Kudrnáčové, který se mezi roky 1954 až 1991 hrál v Ústí, Českých Budějovicích, Táboře, Lanškrouně, Holicích a Žamberku.
Po odchodu do důchodu se s manželkou přestěhoval do Opatova, kde strávil poslední roky života. Josefa Kněžka lze označit za zakladatele hudebního rodu Kněžků, který prozatím pokračuje ve dvou následujících generacích. S manželkou Věrou, učitelkou mateřské školy, měl dvě děti, dceru Věru (1954) a syna Josefa (1958). Oba vystudovali na konzervatoři příčnou flétnu a tento obor následně vyučovali na hudebních školách v Ústí nad Orlicí (Josef) a v Žamberku (Věra, provdaná Foglová). Všichni jejich potomci absolvovali konzervatoř a věnují se pedagogické práci. Věra má dva syny, Milan vystudoval trombon (studium si rozšířil na VŠMU v Bratislavě) a Michal trubku. Josef má dvě dcery, z nichž Veronika vystudovala housle a Nikola lesní roh.